Měsíc ve Florencii a výlet do Pisy

Do Florencie jsme se přesunuli 19. února 2023 z Udine. Na rozdíl od předchozí cesty z Česka do Udine byla tato naštěstí kratší – trvala 4 hodiny.

Tentokrát jsme se rozhodli cestovat ve dne – přece jen cesta nebyla tak dlouhá, abychom ji nezvládli pouze s jedním “normálním” spánkem Elišky. Cestu jsme zvládli na výbornou – dokonce jen s jednou zastávkou, kdy jsme potřebovali natankovat naftu do auta a mléko do Elišky. Tam jsme se poprvé setkali se samoobslužnou benzinkou, se kterou jsme hodně bojovali – a podařilo se nám natankovat až na druhé zastávce. To nás už auto o palivo vyloženě prosilo.

Jeli jsme vždy tou nejkratší a nejrychlejší cestou – po dálnicích. I když nás cesta z Udine do Florencie stála zhruba pětistovku, tak nám to za ty ušetřené skoro 3 hodiny stálo. Pokud nevíte, jak to chodí na italské dálnici – vjedete do mýtné brány, vyzvednete lístek, a když chcete vyjet, tak lístek vsunete do automatu, zaplatíte (hotově i kartou), zvedne se závora a jedete.

Jen pozor na to, do jaké brány vjíždíte – vždy musí mít ikonku “karty” nebo “peněz”.

Příjezd do Florencie

Měli jsme štěstí, že jsme neplánovaně naplánovali příjezd na víkend, během kterého neplatí “ZTL” – což je nařízení, které zakazuje autům vjet do centra.

My totiž v centru byli – a pokud bychom přijeli v průběhu pracovního týdne, tak by nás tahání kufrů hodně vyškolilo. Navigace nás zavedla až před samotný dvoupatrový dům, před kterým jsme zastavili. Majitelka bytu, která nám ho přes AirBnB pronajala, nás ujistila, že na dobu potřebnou vyložení zavazadel můžeme zaparkovat i před bránou na zákazu zastavení, že je to “ok”.

Nebylo. Na majitelku jsme 15 minut čekali a poté jsme začali tahat kufry. Během poslední cesty s kufry na nás vyběhla paní, která velmi rychlou italskou mluvou povídala něco o policii a o tom, že si máme okamžitě vyparkovat.

Jakékoliv (anglické) námitky byly marné – i přesto, že žádné auto nechtělo tam ani dovnitř, byla paní velmi neoblomná. Naštěstí jsme měli vyloženo, tak mohl Karel zavézt auto na předem vytipované parkoviště, kde jsme auto následně měsíc nechali.

Opět jsme měli velké štěstí – po dlouhém hledání se nám podařilo najít parkoviště “Villa Costanza”. Bylo sice mimo centrum, ale nacházelo se na zastávce tramvaje, a navíc stálo pouze 40€ na měsíc. Což se později ukázalo jako cena více než příznivá – oproti parkování v jiných městech. Ale o tom příště. 🙂

Ubytování ve Florencii

Ubytování nás na jeden měsíc stálo 30.000 Kč + 2.000 Kč závěrečný úklid a energie a voda, které se platily na konci pobytu. Byl to malý dvoupokojový byt v přízemí s ložnicí, koupelnou se sprchovým koutem a kuchyní s jídelním stolem a pohovkou.

Dovolte nám shrnout výhody a nevýhody tohoto ubytování – i proto, ať víme, na co si dát příště větší pozor a na co (ne)koukat při výběru dočasného domova.

Výhody bytu

• Vybavení – jediná věc, která nám při vaření chyběla, byl ostrý nůž – a ten jsme měli naštěstí sebou. Jinak super.
• Lokalita – bydlení v historické části města má samozřejmě i své výhody. Během 5 minut jsme byli u řeky, za dalších 15 jsme koukali na baziliku nebo byli na vlakovém nádraží.
• Obchody – 5 minut od bytu byla večerka (Carrefour Express), 10 minut bylo Penny, takže jsme si vždy nakoupili, co jsme potřebovali.
• Číselný zámek – nemuseli jsme si s sebou brát klíče.
• Centrální vysavač,
• Nájezd a přístupnost pro kočárek – do domu vedlo sice jen pár schodů, ale i tak byl nájezd vedle schodiště velmi příjemný. Bydleli jsme v přízemí, takže jsme pak mohli vjet rovnou do bytu. Kdyby tomu tak nebylo, byl v domě dokonce výtah do vyšších pater.
• Drobnosti, ale potěší.

 Nevýhody bytu

• Tma. Aniž by byl byt obklopen paneláky, ale “pouze” dvoupodlažními domy, tak nás hned první den překvapilo, jak málo světla v bytu je – proto jsme museli často svítit i přes den.
• Pračka – při výběru vhodného bytu jsme si dali jako podmínku v AirBnB i “pračku”. Bohužel jsme si tady nezkontrolovali, jak tady pračka vypadá. Byla totiž společná pro celé patro – a jedno použití stálo 2,5€ (60 Kč), což se při pobytu s malým dítětem může prodražit. Na druhou stranu je jasné, z jakého důvodu tomu tak bylo – pračka by se do bytu už prostě dobře nevešla. Aspoň že měla velkou kapacitu…
• Prostor pro kočárek – nemohli jsme si ho nechat venku (za předpokladu, že by to byl dobrý nápad) – takže jsme měli měsíc kočárek v kuchyni/obývacím pokoji. Nebyla to sice zásadní komplikace, ale zmenšovala už tak nevelký pokoj.
• Hluk z ulice – okna vedla do rušné ulice, kde bylo do pozdních hodin slyšet hlasy. Okna s ulicí přímo sousedila – a protože jsme byli v přízemí, tak jsme často slyšeli konverzaci “hodně blízko”. Jsme rádi, že jsme tam nemuseli být na sezonu.
• Placení za energie a vodu dle spotřeby. Ano, je to “fér” – ale za cenu toho, že člověk neví, jak na tom je a jak velká bude částka k zaplacení na konci pobytu.

Co byste ve Florencii neměli minout?

Uffizi Gallery – chvilku jsme váhali, jestli tuto známou galerii s Eliškou navštívit. Když stojí lístek na jednoho 600 Kč, tak už si to člověk promyslí. Nakonec jsme se rozhodli, že se duševně nasytíme a galerii navštívíme – nelitujeme, byly to příjemně strávené chvíle. Karlovi se nejvíce líbila Caravaggiova Medusa, Dáša si užívala atmosféru uměleckého zážitku, který už dlouho neměla.

Mimochodem – nejznámějším obrazem je zde Zrození Venuše. Kochat se můžete i díly dalších mistrů Botticelliho, da Vinciho, Caravaggia a dalšími renesančními malbami a sochami.

Accademia Gallery – Florencie = socha Davida. A viděli jsme všechny tři – toho pravého v galerii, i jeho věrné kopie na náměstí Piazza della Signoria a na kopci Piazzale Michelangelo. Originální David je vysoký 517 cm a jeho impozantní rozměry jsme obdivovali značnou dobu. Jsme rádi, že jsme si vstup dopřáli – na jednoho vyšel okolo 400 Kč.

Do obou galerií určitě doporučujeme předem zarezervovat lístek. I když si možná pár eur připlatíte, tak to za čas ušetřený ve frontách 100% stojí.

Piazzale Michelangelo – tady se můžete kochat zadarmo – a to krásným výhledem na historické centrum Florencie. Na náměstíčku zrovna probíhala i výstava veteránů, to byl program spíš pro Karla. Vyhlídku určitě doporučujeme všem, kdo se ve Florencii naskytnou – minimálně jako krásnou procházku.

Cathedral of Santa Maria del Fiore – zásadní pamětihodnost celé Florencie. Téměř nebyl den, kdy bychom se k ní nepodívali – obzvlášť během Karlových procházek s kočárkem.

Krásné detaily na fasádě, monumentální chrám… To se vám dostane pod kůži. Krása.

Ponte Vecchio – nejznámější stavba Florencie – alespoň hned po katedrále. Jediný most, který přežil bombardování během 2. sv. války, vás překvapí tím, že se na něm nachází obchody. Průchod skrz něj je zajímavý zážitek – který bychom si ale v průběhu hlavní sezony klidně nechali ujít. I teď mimo sezonu (přelom února a března) tam bylo často o víkendu narváno. Natož přes léto.

Výstava map v Palazzo Vecchio – pokud jste – stejně jako Karel – postiženi zálibou ve starých mapách, tak vám nesmí ujít tato výstava ve druhém patře krásné historické budovy, která sama o sobě stojí za prohlídku. Navíc tady nebyly na rozdíl od jiných míst davy turistů. Více informací o výstavě třeba zde.

Gelateria La Carraia – pokud bychom měli doporučit jednu zmrzlinu, tak by to byla tato. Dlouho jsme odolávali jejím svodům – při cestě do centra jsme vždy šli kolem a viděli tu dlouhou frontu až na ulici. Říkali jsme si, jestli je opravdu tak dobrá, jak to vypadá.

Zjistili jsme to jednoho deštivého dne, kdy se fronta zmenšila na únosnou mez – a ano, zmrzlina je opravdu velmi dobrá a porce pořádné.

Pasticceria Buonamici – hned za domem jsme měli podnik, na který jsme koukali z okna. Neustále tam proudily lidé dovnitř i ven a vypadalo to jako velmi populární místo. Asi až po dvou týdnech jsme se rozhodli místo omrknout a zjistit co tam mají tak dobrého. Tak tedy – spousta zákusků a sladkého pečiva za super ceny, kafe za 1,5€, příjemná obsluha, možnost sednout i vzít s sebou.

Pokud chcete ochutnat výborný vanilkový croissant, zajděte do L’ Angolo Saporito.

Dětské hřiště 3 min od domu – krásné dětské hřiště se spoustou houpaček a klouzaček, na které jsme chodili první dva týdny (než jsme našli to druhé). Problémy na tomto hřišti byly tři – dopoledne kolem něj sedávalo hodně bezdomovců a setkávali se tam pejskaři s volně běhajícími psy. Odpoledne na něm bylo až moc velkých dětí, takže to pro Elišku nebylo bezpečné.

Dětské hřiště u řeky – toto hřiště nemělo chybu, dalo se na něj jít v jakoukoliv denní dobu, bylo tam spousta prolejzek i pro malé děti, žádní bezdomovci, dětí tak akorát. Příjemný povrch pro Elišky ještě ne příliš stabilní krůčky. A taky skvělá houpačka.

Kavárna s parčíkem Santarosa Bistrot – zde jsme zažili několik krásných odpolední – hlavně těch prosluněných. Skvělé místo.

Drobné radosti a strasti ve Florencii

Co nás bavilo?

Procházky po nábřeží, ztratit se v uličkách, krásná místa spojená se sklenkou aperolu, objevení velkého náměstí s kostelem po 3 týdnech, který tam “neměl být”, zmrzlinky, hudební buskingové vystoupení na ulici, malebné krámky s notesy, kaligrafickými potřebami, reprodukcemi starých map a krásnými ručně tvořenými dioramaty.

Potěšila nás povaha Italů – hrozně často se usmívali na Elišku, občas jí dokonce dali i nějaký dáreček, mávali… A Eliška se usmála nebo zamávala zpět. To se nám v Česku moc nestávalo.

Co nás tolik nebavilo?

Úzké chodníky na kočáry, spousta turistů, dlouhá fronta u té nejlepší zmrzliny, špatná dostupnost parkování, hodně nám foukalo a nebylo moc hezky (i když… na únor a březen docela jo – rozhodně líp, než v ČR), v okolí bytu nebyl velký obchod, spousta nabízečů “krámů” na ulici.

Co jsme chtěli a nestihli

Některá místa, která jsme chtěli navštívit, jsme přesunuli do kolonky “někdy příště”, a to ze dvou důvodů – část pobytu jsme promarodili, a také nebylo vždy vhodné počasí na výletování. Nebo to pro nás prostě nebyla priorita.

Následující seznam proto slouží jako dárek pro naše budoucí já za 20 let, až se rozhodneme do Florencie znovu podívat – tentokrát s lepším počasím (a bez dětí 🙂).

• Vyšplhat na věž v Palazzo Vecchio.
• Obecně procestovat Toskánsko – Sienu a okolí.
• Zažít noční život ve Florencii – zajít si na sklenku vína, večeři a koktejl.
• Vidět vnitřek katedrály.

Jak vypadal náš běžný den?

Všední dny probíhaly skoro všechny stejně. Ráno se Dáša snažila vstát dříve než Eliška, aby měla čas si dát snídani, kafe, a třeba trochu popracovat (což se za celý měsíc povedlo takhle ráno asi třikrát).

Eliška se většinou vzbudila hned, jak si Dáša položila teplé kafe na stůl. Karel se snažil vstávat kolem šesté a hned začínal pracovat (v kuchyni). Po vzbuzení Elišky jsme si jen vyměnili místnosti, Karel měl pracovní stůl v ložnici, která byla neprůchozí.

Dopoledne Dáši a Elišky bylo plné hraní, čtení, stavění houpaček pro zvířátka a garáží pro auta. Také měli za úkol udělat všechny potřebné domácí práce – uklidit, vyprat, uvařit. Mezitím si občas stihly zajít na chvilku na hřiště.

Někdy se doma na všechno vyprdly a šly na hřiště rovnou. Kolem 11 jsme se sešli všichni doma u oběda, pověděli jsme si jaký máme zatím den a co budeme dělat odpoledne. Po obědě se Karel vrací “do práce” a Dáša vyráží s Eliškou na procházku, často pouze na krátkou “uspávací” a potom zpět domů, zapnout počítač a také pracovat.

Elišky spánek trvá někdy hodinu, někdy dvě a někdy jenom půl, takže hlavně nemít žádná velká očekávání o se týče věcí co se dají během spánku stihnout. 😃  Po probuzení dělají holky pro všechny ovocnou svačinku, pohrají si a počkají na konec pracovní doby abychom šly všichni společně ven.

Někdy se také vydává na procházku s Eliškou sám Karel, aby měla Dáša chvilku sama pro sebe (téměř všechny tyto chvíle strávila prací). Odpolední procházka je každý den jiným směrem podle toho, kam se nám zrovna chce – někdy do centra na památky a někdy prostě jenom na zmrzku a do parku, kde se může Eliška vyběhat. Cestou domů zajdeme nakoupit jídlo.

Po příchodu domů je plán jasný – jídlo, hraní, kaše, koupání a spát. Večery byly střídavě práce, deskovky, čtení, povídání.

Jdeme spát a modlíme se abychom v noci opravdu spali, Elišky noční párty od tří do půl páté byly docela časté.

Víkendy ve Florencii jsme zažili tři – první byla Eliška nachcípaná a venku bylo hnusně, takže jsme ho strávili více méně pracovně. Druhý víkend jsme vyrazili v sobotu na výlet do Pisy a v neděli na dlouhou vycházku na vyhlídku a pak procházku do širšího centra Florencie. Třetí víkend jsme promarodili. Ze čtvrtého byla jen sobota, kterou jsme strávili balením.

Pár momentek aneb Eliška pomocnice:

Výlet do Pisy

Náš druhý víkend ve Florencii nám konečně přálo jak počasí, tak i zdraví – a proto jsme vyrazili na výlet do Pisy, která je známá hlavně díky své šikmé věži.

Na výlet jsme vyrazili vlakem, což byla příjemná cesta trvající asi hodinu. Lístek jsme koupili přes skvělou mobilní aplikaci Omio, kterou doporučujeme.

Z vlakového nádraží je to k šikmé věži krásná 30 minutová procházka, kterou jsme si ještě prodloužili bočními uličkami.

Několikrát jsme se zastavili na zmrzlinu, poseděli s aperolem a nechali na sebe svítit příjemné teplé italské sluníčko.

Krásný výlet!

PS: jo, šikmá věž je opravdu tak šikmá. A jo opravdu si tam všichni fotí ty “podpírací” fotky a ne my jsme si ji nevyfotili 😀

Balení & odjezd

S každým odjezdem jsme v tom lepší a lepší. Ve Florencii jsme se nám podařilo dokonce zabalit několik zavazadel, které jsme nechali už v autě – a které vybalíme až v Česku. I díky tomu budou naše 2 další stěhování jednodušší.

Pokud bychom měli říct, co je na tom cestování nejhorší pro Elišku, tak je to rozhodně tato fáze balení a odjezdu. Po měsíci na jednom místě už mají všechny hračky a jiné věci svoje místo a tak se musíme snažit balit její věci tak, aby na to nekoukala. Tentokrát nejvíc oplakala rozkládání jídelní židličky. Vybalování už není problém, při tom je naopak velmi nadšená.

Odjezd proběhl v pořádku, v plánu byl přejezd do Benátek, cesta trvala lehce přes 3 hodiny.

Florencie nám navždy zůstane v srdcích. Zažili jsme tam krásné chvíle a už se těšíme, až se tam zase někdy podíváme.