První 2 měsíce na cestách – shrnutí a co nás čeká

V prvním příspěvku jsme představovali naše cestovatelské plány (viz Kde se vzal náš nápad na cestování). Od té doby se pár věcí změnilo, ale plán zůstal stejný.

Jaký že to byl plán?

V půlce prosince pronajmout náš byt v Českých Budějovicích, poté vycestovat na měsíc do Nivnice a na měsíc do Příbrami. Tam zjistit, co na cestách opravdu potřebujeme, a následně se přesunout na měsíc do Florencie, na týden do Benátek, na měsíc do Janova a poslední měsíc strávit v Nice.

Ve všech lokalitách jsme měli nejpozději začátkem prosince zamluvené ubytování – pár postřehů z toho jsme sepsali do článku 7 poznatků z utracených 100.000 Kč z AirBnB ubytování.

Tak, a je to tady…

Naši cestu jsme začali v polovině prosince 2022, kdy jsme sbalily všechny své věci do jednoho auta a vydali se směr Nivnice. V Nivnici jsme dle plánu strávili měsíc (do poloviny ledna 2023). Celou dobu jsme přebývali v rodinném domku u Karlovy babičky.

Začít cestování u rodiny byl skvělý nápad to byl hned z několika důvodů. Jedním z nich byl ten, že jsme si mohli vyzkoušet cestování “nanečisto” – v bezpečném domovském prostředí.

To není jen tak – vystěhovat se ze svého bytu (který jsme pronajali) a sbalit celý svůj život do jednoho auta. Na tento odjezd jsme se připravovali v podstatě od chvíle kdy se zrodil samotný cestovatelský nápad. Hlavou nám lítaly otázky, na které nám ukázal odpověď až čas. A bylo dobré, že ten čas nastal v Česku, a ne v Itálii.

Co za otázky to bylo?

• Bude vyřešený příjem pošty?
• Nebude nám nic po cestě chybět?
• Jaké léky bychom mohli potřebovat?

Samotný pobyt v Nivnici probíhal v rodinném duchu – ještě aby ne, zažili jsme spolu Vánoce i Silvestra – a několik oslav narozenin a svátků.

Eliška zde taky zažila na první kůži první sníh, bobování a stavění sněhuláka. My jsme si zase připomněli to, jaké to je, když vám vyvařuje babička – Dáša musí od té doby vařit k obědu i polévky.

Večery jsme trávili koukáním na Na lovu společně s babičkou, noci zase hraním našich oblíbených deskovek pro dva (o nich zase někdy příště).

Všechny tyto chvíle jsme si užili a do Nivnice posíláme velké pozdravy. V létě přijedeme zas.

Jaká místa stojí v Nivnici za navštívení?

Kaple Nejsvětější Trojice – rozhledna s výhledem na celou Nivnici.

Medová kavárna – příjemné posezení i nabídka medových produktů. Součástí kavárny je i menší zázemí pro děti, což se nám hodilo.

Bistro U Brejna – když Karel při vstupu uviděl logo Budvaru, zhrozil se. Nakonec ho ale příjemně překvapila nabídka ipy z luhačovického minipivovaru. Držíme palce, ať se takový skvělý podnik uchytí a najde své zákazníky.

A ještě jeden tip z Uherského Hradiště – skvělá kavárna Bo cafe, součástí které byl i dětský koutek s bazénkem s plastovými kuličkami. Doporučuje 10 Elišek z 10. Kafe spíš průměr, ale co bychom pro dětský úsměv neudělali…

Pár vzpomínek na Nivnici zachycené na fotkách…

Zastávka č. 2 – Příbram

Mezi pobytem v Nivnici a v Příbrami jsme strávili ještě 2 noci v Českých Budějovicích kvůli Eliščinému očkování (a taky proto, že Karel musel na stěnu, už měl absťák). Tyto 2 noci jsme strávili u kamaráda Patrika s Hankou a Vildou. Tímto jim děkujeme za azyl, moc jsme si to užili.

Rodinný dům na vesnici jsme vyměnili za byt ve 4. patře paneláku bez výtahu, ve kterém se právě dokončovala rekonstrukce (a proto jsme v něm mohli strávit měsíc).

Stejně jako v Nivnici jsme i v Příbrami měli rodinu velmi blízko – v sousedním paneláku bydlí Dášina teta se strejdou. Obzvlášť teta si náš pobyt užila a s Eliškou trávila každou volnou chvíli.

My jsme i díky tomu mohli poznat to, jak příjemné je mít občas pohlídané dítě. Dokonce jsme byli i sami v kavárně – jen ve dvou, a to dokonce dvakrát!

Příbram bude v našich vzpomínkách i jako místo, kde udělala Eliška první krůčky a začal se jí rozvazovat jazýček.

Dáša si v Příbrami užívala fitko vybavené tyčemi pro pole dance, kam mohla chodit trénovat, Karel zase běhal do příbramských kopců.

Jaká místa můžeme v Příbrami doporučit k návštěvě?

Floating – Karel použil poukaz, který dostal k Vánocům. Floating se prezentuje jako malé mořské lázně uprostřed města. Příjemně a netradičně strávená hodina, můžeme doporučit.

Svatá hora – Každý, kdo navštíví Příbram, by měl zavítat na Svatou horu, kde se nachází významný barokní areál a je zde krásný výhled na celou Příbram. Na Svatou horu se dostanete buď po schodech, po pěší cestě nebo po silnici. Pěší trasa, kterou jsme zvolili my s kočárkem nebyla úplně ideální volba, cesta se v zimě neudržuje a byla celá pokrytá ledovkou. Zpět jsme šli raději po silnici.

Indická restaurace Namaskar – potěšily nás některá netradiční jídla, na které nejsme z budějckého Tandooru zvyklí (třeba Chicken Jalfrezi). Kuchyně dobrá.

Kafe Smoo, Taste Cafe, Rynk kafe – výborná káva, chutné a krásné zákusky, příjemné malé a útulné prostředí.

Hernička Motýlek – krásně vybavená hernička s kavárnou. Je zde velmi milá obsluha s osobním přístupem. Ke kávě si můžete dát i zákusek, Eliška doporučuje perníček.

AFitness – Poměrně zapadlé fitko za plavečákem nabízí mimo jiné i lekce Pole dance pro začátečníky i mírně pokročilé. Ve fitku panuje příjemná rodinná atmosféra.

Měsíc v Příbrami utekl velmi rychle. Než jsme se nadáli, začali jsme se znovu balit. Tentokrát už “doopravdy” – před sebou jsme měli zahraniční část naší cesty. Bylo to zároveň poslední balení, kdy jsme si mohli dovolit nechat některé věci uskladněné a nebrat je s sebou. I přes to, že těchto vyřazených věcí bylo nakonec docela hodně, naplnili jsme celé auto (už teď víme, že máme s sebou hodně zbytečností).

Další zastávkou měla být Florencie – Google mapy nám ale ukazovali cestu z Příbrami dlouhou skoro 12 hodin, proto jsme se rozhodli si ji rozdělit na několik částí.

Vyrážíme – Itálie, těšíme se na tebe!

Cestu jsme si zkrátili tak, že jsme strávili jednu noc v Rožmberku – malém městě na hranicích s Rakouskem. Díky tomu jsme ještě získali půlden, který jsme mohli strávit v Českých Budějovicích vyřizováním posledních záležitostí, návštěvou stěny a loučením.

Druhé zkrácení dlouhé cesty jsme si zařídili díky tomu, že jsme po noci v Rožmberku strávili 2 noci v Udine, což je cesta dlouhá příjemných necelých 6 hodin. I přes to, že Eliška prospala jen dvě hodiny, proběhla cesta v klidu a pohodě. O tom, co děláme během dlouhých cest s Eliškou v autě, napíšeme zase jindy.

Pobyt v Udine

Vsadili jsme na jistotu a zamluvili hotel kousek od centra (doporučujeme Hotel Cristallo – mají i podzemní garáž, díky čemuž jsme se rovnou naladili na náš budoucí italský život.

Dali jsme si první italskou pizzu (v pravděpodobně jediné pizzerii, kde zrovna neměli siestu – Il Matteotti), zažili poctivý italský provoz i všudypřítomné kavárny.

Tyto 2 noci se ukázaly jako dobrá volba i z toho důvodu, že jsme si shodou náhod při plánování pobytu všimli na mapě nepřehlédnutelného obrysu města Palmanova, které jsme se proto rozhodli navštívit:

Výlet stál za to, město bylo… Jedinečné. Ve městě jsme strávili krásných 5 hodin, během kterých jsme stihli obejít město kolem dokola, posvačit na liduprázdném náměstí i navštívit místí kavárnu, kde nás překvapil turecký záchod.

Malý tip – pro cestu vlakem doporučujeme aplikaci Omio. Vše od rezervace po platbu jsme mohli řešit prakticky a rychle na 2 kliky.

Tak, a teď doopravdy

Tyto řádky píšeme z Florencie, do které jsme přijeli 19. února. O zážitcích vám napíšeme zase příště (protože jsme je ještě nezažili).

Pokud nechcete nic dalšího zmeškat, odebírejte newsletter nebo nás sledujte na Instagramu.

Naviděnou – zdraví Hladišovi!