Poslední zastávka v Nice

Přesun do Nice jsme zahájili 22. dubna 2023 z Janova. Ten byl ale ukázkou toho, jak se vše nedá i při nejlepší snaze naplánovat…

Cestu jsme měli krásně rozmyšlenou. Navigace ukazovala čas 2:35, a proto jsme cestu naplánovali na Elišky polední spánek. Ten trvá kolem dvou hodin, takže byla velká šance, že většinu cesty bude spát.

Dopoledne jsme věnovali balení – Karel vzal Elišku ven a Dáša vše zabalila. Po předchozích zkušeností je toto pro Elišku nejlepší varianta.

Balení Elišku sice ze začátku baví, ale jakmile se vše začíná dávat do zavazadel (hlavně hračky), tak je z toho zbytečně ve stresu a nechápe, proč jí to balíme a „bereme“. Takhle to bylo v naprosté pohodě – co oči nevidí, to srdce nebolí.

Před 11. hodinou jsme vyrazili se všemi věcmi směrem k autu. Cestou jsme se zastavili na oběd – a to byla první chyba. Tím jsme až příliš oddálili Elišky spánek a po obědě usnula téměř okamžitě. Jenže než jsme se dostali k autu, uběhlo asi půl hodiny, což jí stačilo ke krátkému šlofíku a v autě už neusnula ani na chvilku.

Během cesty, která vedla celá po dálnici, jsme narazili asi na 10 míst, kde se sjíždělo do jednoho pruhu. To znamenalo pokaždé minimálně 15 minut jízdy krokem.

Po cestě nebylo moc odpočívadel nebo benzinek a sjíždět z dálnice jsme nechtěli, protože by to ještě prodloužilo cestu. Celý přesun se tímto způsobem natáhl na 6 hodin bez zastavení.

Nebylo to jednoduché. Měli jsme s sebou málo svačinek, málo hraček a málo vody, takže jsme se vším museli dost šetřit. Ale zvládli jsme to. Eliška byla moc šikovná.

Poučení pro příště: i u „krátké cesty“ počítat s tím, že může být dlouhá.

Ubytování v Nice

Ubytování nás na jeden měsíc stálo 35.000 Kč – prohlédnout si ho můžete na stránkách AirBnB.

Jednalo se o naše doposud nejdražší ubytování – když jsme ho před půl rokem vybírali, tak jsme si řekli, že si na závěr našeho putování „vyhodíme z kopýtka“ a dopřejeme si něco hezkého. 🙂

Objektivními parametry byl tento byt zbytečně drahý. Šlo o malý byt ve třetím patře (klasicky bez výtahu) se dvěma pokoji, kuchyňkou a koupelnou.

Dovolte nám shrnout výhody a nevýhody tohoto ubytování – i proto, ať víme, na co si dát příště větší pozor a na co (ne)koukat při výběru dočasného domova.

Výhody bytu

• Lokalita – kousek od hřiště, od moře i na trh.
• K dispozici všechny toaletní i úklidové prostředky.
• Mohli jsme si vyzkoušet poprvé kávovar na překapávanou kávu.

Nevýhody bytu

• Malá kuchyň.
• Chyběla trouba.
• Hluk z ulice i v noci.
• Ložnice byla vevnitř bez oken, takže se nedalo větrat. Na druhou stranu to byla i trochu výhoda kvůli menšímu hluku.
• Neoddělené místo pro práci.
• Třetí patro bez výtahu.

Co byste ve Nice neměli minout?

Pláže a promenáda. To je samozřejmě hlavní důvod, proč sem lidi jezdí. I kvůli lehce nepříznivému počasí jsme si pláž asi neužili tolik, kolik jsme si představovali, i tak se jednalo o místo, kde jsme byli nejčastěji.

Vyhlídka na kopečku – oblast okolo Colline du Chateau jsme si zamilovali. Krásné výhledy, dobré skluzavky. Co víc může rodina s dítětem chtít. 😃

Hřiště – nejčastěji jsme chodili na dvě. Jedno bylo právě na tom kopečku (viz první foto), druhé jsme měli hned za bytem. Celkově tu měli opravdu krásná hřiště se spoustou různorodých aktivit, často doplněné i o toaletu nebo přebalovací pultík.

Veřejná knihovna s krychlovou hlavou – francouzsky Tête Carrée 😃.

Náměstí Place Masséna s hlavní třídou – skrz náměstí jsme chodili do nákupního centra, ve kterém byl „náš“ obchod s potravinami. Vždy to byla ale hezká procházka – občas jsme si zašli na zmrzku, jindy zase na hřiště.

Drobné radosti a strasti v Nice

Co nás bavilo?

Hřiště – jak jsme psali, hřiště tady byly opravdu skvělé, čisté a zábavné.

Procházet se v uličkách – tam to žilo. Díky spoustě obchůdků, malých kaváren a zapadlých restaurací bylo vždy co objevovat.

Pláž 5 minut od domu – díky tomu to ubytování stálo to za ty prachy. 🙂

Co nás tolik nebavilo?

Počasí – bohužel, tohle si člověk nevybere. I když jsme v Nice strávili měsíc od půlky dubna do půlky května, tak jsme prosluněných dní moc nemělo a bylo spíše pod mrakem. Ale to se nedá nic dělat.

Turismus – opět něco, co se nedá moc ovlivnit. Bylo to pořád míň turistické, než třeba Florencie, ale i tak bylo znát, že je tady turistů snad víc, než místních. To s sebou nese výhody (třeba to, že v obchodech mluvili hodně anglicky), tak i nevýhody (hlasitý noční život a vyšší ceny).

Pekárna se sladkým pečivem – byli jsme rozčarování, že jsme si mnohem víc pobaštili kafíček a sladkého pečiva v Janově, než tady v Nice… Čekali bychom, že minimálně croissanty nám tady budou chutnat víc, ale to se nestalo – třeba jsme ale nenatrefili na dobrou pekárnu.

Ceny – tak to je kapitola sama pro sebe… Většina věcí byla průměrně 2-3x dražší, než v Česku – hlavně nafta, služby, restaurace. Předkrm začínal v restauracích na 15€ (350 Kč), hlavní chod od 20€ (500 Kč), sklenka vína 6€ (140 Kč). Samozřejmě vše je extrémně závislé na tom, kde a jak člověk jí.

Kamarádem jsme byli požádáni o to, jestli bychom do tohoto reportu zahrnuli i trochu podrobnější rozpis cen potravin. Vyfotili jsme proto v obchodě nějaké zboží, díky kterému si můžete udělat představu o tom, jak je co drahé.

Jen upozorníme, že je většina focená v Carrefour Express (ekvivalent „lepší večerky“), kde je to o něco dražší, než v nějakém větším obchodě (které ale poblíž centra moc nebyli).

• Lepší šunka jamon iberica 70g – 120 Kč (1760 Kč/kg)
• Jablka – 60 Kč/kg
• Mléko –  30 Kč/l
• Máslo – 80 Kč (306 Kč/kg)
• Ementál 200g – 70 Kč (345 Kč/kg)
• Mozarella 125g – 30 Kč (240 Kč/kg)
• Tortilly 320g (8 ks) – 72 Kč
• Kečup Heinz Bio 580g – 98 Kč (170 Kč/kg)
• Něco z humra v plechovce – 83 Kč 😃 (nezkoušeli jsme)
• Kukuřice v plechovce – 25 Kč (88 Kč/kg)
• Pomerančový džus 1l – 63 Kč
• Coca Cola Zero 1,25l – 38 Kč (30 Kč/l)
• Zubní pasta Sensodyne 75 ml – 125 Kč
• Strouhaný ementál 200 g – 58 Kč (290 Kč/kg)
• 4 balení jogurtů Activia po 125 g – 53 Kč (13 Kč za 1 balení)
• Šunka s menším obsahem soli 80 g (2 plátky) – 61 Kč (755 Kč/kg)

Shrnutí? Spousta věcí byla levnějších, než v Česku. Ale – vyfocené věci jsou ty nejlevnější, co se daly koupit… Jednalo se o „carrefour“ výrobek, něco jako nejlevnější věci v Tesco kvalitě.

Obecně platilo, že bylo maso hodně drahé. Také nebyly skoro žádné akce, na které jsme z Česka zvyklí. A ještě nám přišlo, že se dost plýtvalo – viz plastový obal se 2 kolečky šunky. 😃

I kvůli cenám v restauracích jsme si hodně vařili – a to i v Itálii i ve Francii. Nejčastěji jsme si koupili nějaké plněné těstoviny a rajčatovou omáčku, to měli rádi všichni. 🙂

Výlet do Monaka

Když už jsme byli v Nice, tak jsme se rozhodli udělat si výlet do Monaka. Zvolili jsme si cestu vlakem, která byla ve výsledku podobná, jako v Itálii.

Jediné, co nám dělalo problém, bylo projít na vlakovém nádraží v Nice pultíkem s naskenováním jízdenky, kterou nám to nechtělo vzít a vysvobodil nás až kolemjdoucí zaměstnanec drah, který nám pultík odblokoval, takže jsme na poslední chvíli nastoupili do přeplněného vlaku.

V Monaku jsme byli měsíc před závodem Formule 1, což jsme poznali hned poté, co jsme vystoupili z vlaku. Silnice, po kterých se závod jede, byly totiž lemované zátarasy, kvůli kterým jsme museli často i zvedat kočárek, abychom vůbec zvládli chodníkem projet.

Město bylo specifické svojí „hustotou“ osídlení, přecejen mají jen pár kilometrů čtverečních… Jinak nám Monako ve všem připomínalo Francii.

Podívali jsme se na většinu klasických turistických míst – přístav, vyhlídku okolo Knížecího paláce i kasino Monte Carlo.

Výlet příjemný, jeden den byl tak akorát.

Jaká byla cesta domů?

Pobyt v Nice jsme si nakonec o 2 dny zkrátili. Poslední dny nám počasí nepřálo a my se těšili natolik domů, že jsme prostě vyrazili na cestu… V Nice nás nic nedrželo.

Variant, jak dojet domů, bylo několik. Nejdříve jsme zvažovali variantu s přespáním na 2 noci. Pak s přespáním na 1 noc. Nakonec jsme si řekli, že to dáme na jeden zátah.😃

Takže jsme o půl jedné ráno vstali, zabalili si, prodrali se uličkami plných lidí, kteří si užívali čtvrteční noci, a vydali se na cestu.

Půl jednu ráno jsme zvolili z toho důvodu, abychom se vyhnuli přeplněným dálnicím směr na Janov (viz začátek naší cesty). Toto se ukázalo jako velmi prozíravé, protože jsme tuto část projeli za plánované 2 a půl hodiny, a ne za 6. 🙂

Celkově cesta proběhla dobře – trvala přes 15 hodin. Okolo čtvrté odpoledne už jsme byli v Českých Budějovicích a přebírali klíče od bytu, ve kterém jsme strávili příští měsíc.

Nemáte ještě nějaké fotky z Nice, které se jinam nevešly?

Ale ovšem! 😃 Tady nějaké bašty:

A tady mix od všeho.

Co bylo po návratu z Nice?

No co vám budeme povídat… Pak nastala kýžená aklimatizace a zažití všeho, na co jsme se poslední 3 týdny těšili. 😃

Začátkem června jsme si užili svatbu kamaráda, pak byl Karel na Rock for People a začátkem července jede do Chorvatska s kamarády… Holky potom vezme na pár výletů po Česku, ze kterých taky něco napíšeme. 🙂

No a protože píšeme tento report poměrně pozdě od naší cesty (28. 6. 2023), tak můžeme napsat i o našich dalších plánech.

Z Francie jsme si totiž přivezli jako suvenýr i bráchu nebo ségru pro Elišku. 😃 I proto minimálně příští rok-dva strávíme v Česku, než se vydáme na nějakou další cestu.

Právě teď se stěhujeme do bytu do Ševětína, který je víc „family-friendly“ – tady už doufáme, že chvíli zůstaneme, cestování a stěhování jsme si užili více než dost. 😃

Pokud byste měli jakýkoliv dotaz, napište nám na mail uhladisu@gmail.com – rádi vám odpovíme. 🙂

Všude dobře, doma nejlíp. Po cestování v zahraničí se nám už teď stýská, proto teď nabereme síly a budeme se těšit na to příští. Teď si užijeme trochu toho domácího dobrodružství. 🙂

Pokud nechcete nic dalšího zmeškat, odebírejte newsletter nebo nás sledujte na Instagramu.